Petro,
když jsi včera volala, byl jsem zrovna zahloubaný do práce, začátek telefonátu jsem nevnímal a první má reakce byla: Zase jedna otravná nešťastnice, která celý den telefonuje lidem a vnucuje jim něco, co vůbec nepotřebují. (V minulosti byl obdivuhodným podomním obchodníkem tatínek spisovatele Oty Pavla, který chodil po vesnicích a prodával vysavače. Dokázal prý oblbnout lidi tak, že koupili vysavač i v dědině, do které nebyl zavedený elektrický proud). Když jsem se nadechoval k obligátní reakci: Nic nepotřebuji, nic nekoupím, pojistit se nedám, děkuji za zavolání, zareagoval jsem na slova Pirátské listy.  Protože jsem nepředpokládal, že mě budeš přesvědčovat, abych si je předplatil, tak jsem naštěstí zbystřil.
Nevím, o co se Ti konkrétně jedná a co Ti o mně řekli, takže to vezmu trochu zeširoka.
Jsem „zapšklý zlínský dědek“ (toto výstižné označení jsem, dostal v jedné diskusi na internetu), který 16 let bojuje o přístup k informacím. V letech 1999 a 2000 jsem byl vedoucím oddělení informačních systémů na zlínské radnici, odkud mě vyhodili, když jsem odmítnul zmanipulovat veřejné zakázky tak, aby je vyhrála předem vybraná firma. Zastávám názor, že pokud by úřady musely poskytovat pravdivé informace o všech proplacených fakturách a o platech, příplatcích a odměnách pracovníků, nemohli by úředníci rozkrádat veřejný majetek v takové míře, v jaké se to děje dnes. Je evidentní, že korupci a rozkrádání není možné zabránit, je možné je omezit. Bohužel, některé osvědčené a relativně účinné metody, jak korupci omezit, například metodu ruského cara, který opakovaně nechal zastřelit několik zkorumpovaných úředníků, ostatní se zalekli, na určitou dobu rozkrádání výrazně pokleslo, a když se úředníci zase osmělili a začali krást nanovo, nechal car zastřelit zase další, není možné dnes použít. 
Bohužel (a možná bohu dík) se mi nepodařilo přesvědčit piráty, aby šli do boje o informace se mnou. Piráti nepochopili, „vo co go“, já jsem se zase dost nesnažil jim to vysvětlit a přesvědčit je.
Dosáhnul jsem významného precedenčního rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS), který rozhodnul, že informace o platech a odměnách musí být poskytnuty. Druhá věc je, že úřady tento a následující rozsudek NSS nerespektují a hledají všechny možné kličky, jak informace neposkytnout.
Začal jsem spolupracovat s advokátkou Mgr. Petrou Bielinovou, která se specializuje na správní právo a která mě upozornila na dvě zásadní věci. Zaprvé je dnes možné přinutit úřady, aby informaci poskytly, otázkou je, jak dlouho to trvá. V minulosti občan podal žádost o informaci, úřad (povinný subjekt) žádost odmítnul, občan podal odvolání, nadřízený orgán zrušil rozhodnutí úřadu pro nezákonnost a věc mu vrátil k novému projednání, načež úřad vydal další rozhodnutí o odmítnutí žádosti, občan podal další odvolání atd., atd. donekonečna, protože soudy trvaly na tom, že žaloba je až poslední krok, přípustný po vyčerpání všech předcházejících možností a ty byly nevyčerpatelné, protože vždy bylo možné podat další odvolání. Dnes je možné podat žalobu po několika (není řečeno kolika) kolech, když je zřejmé, že úřad informaci poskytnout nechce a jen opakuje staré argumenty.
Když mi krajský úřad poslal 16. rozhodnutí o odmítnutí žádosti, podala mi advokátka dvě žaloby, jednou jsme se domáhali příkazu, že informaci poskytnout musí, druhou zadostiučinění (odškodnění). Okresní soud mně přiznal zadostiučinění 42 tisíc a advokátce 6 tisíc, krajský úřad i advokátka se odvolali, krajský soud mně potvrdil mých 42 tisíc a advokátce zvýšil její odměnu na 30 tisíc. Dříve než mi Krajský úřad peníze poslal, dal jsem 27 tisíc na charitu. Před několika dny mi přišlo ze soudu oznámení, že krajský úřad podal dovolání k Nejvyššímu soudu a teď čekám, jak všechno dopadne. Pokud Nejvyšší soud dovolání vyhoví, budu muset těch 42 tisíc vrátit. Proto jsem nahoře napsal možná bohudík, protože jsem mohl dostat řadu pirátů do problému, kdyby museli vracet peníze, které už propili. U našich soudů nikdo nikdy neví, jaký rozsudek vynesou.
Podal jsem žaloby proti zlínskému magistrátu, který mi odmítá poskytnout informace o platech, příplatcích a odměnách a informace o proplacených fakturách. Jednání soudu se zadrhlo na dovolání krajského úřadu, soudce se rozhodnul počkat na rozsudek Nejvyššího soudu a vynést rozsudek až na jeho základě. Nemá smysl, aby vynesl rozsudek, který by následně, pokud Nejvyšší soud vysloví jiný názor, musel zrušit a předělat.
Nevím, jak dopadnul případ vrchní státní zástupkyně paní Lenky Bradáčové, mám na mysli pokutu 100.000,-, kterou Úřad pro ochranu osobních údajů napařil vrchnímu státnímu zastupitelství (VSZ) za to, že zveřejnila platy. Musím na VSZ poslat dotaz, jestli je případ již uzavřený, něco se mi zdá, že se touto pokutou měl snad zabývat Evropský soud pro lidská práva, nebo Soudní dvůr. 
Advokátka podala žádosti o informace na asi 260 úřadech a některým odpíračům jsem poslal následně žádost já a po odmítnutí informace poskytnout, jsme podali žaloby. Naším cílem je přinutit úřady, aby informace poskytovaly, aby věděly, že Bielinové nebo Maděrovi informaci poskytnou, buď dobrovolně, nebo po rozsudku. Žaloby jsou podané proti České poště, několika krajským úřadům a také Kanceláři prezidenta republiky. S dalšími žalobami na zaplacení zadostiučinění musíme počkat na rozsudek Nejvyššího soudu.
Když se v novinách objevila informace o tom, že pět velvyslanců požádalo vládu, aby zintenzivnila boj proti korupci, poslal jsem jim osmistránkové dopisy, ve kterých jsem popsal skutečný stav v přístupu k informacím a mé zkušenosti za 16 let bojů. Dlouhou dobu mi nikdo neodpověděl, už jsem si myslel, že to byla další z marných aktivit. Včera jsem dostal dopis od pana Otty Jelinka, velvyslance Kanady, který mi napsal, že věc předal jejich vedoucímu oddělení PR, který mě bude kontaktovat. Uvidím, jestli ano, nebo ne.
 Loni svolalo Ministerstvo vnitra spolu s Úřadem pro ochranu osobních údajů velkohubě nazvanou Mezinárodní konferenci o přístupu k informacím. Náměstkyně předsedy úřadu se snažila prosadit, aby výstupem konference bylo doporučení do parlamentu doplnit zákon o svobodném přístupu k informacím v tom smyslu, že poskytnutá informace o platech, příplatcích a odměnách zůstává nadále osobním údajem, který nesmí být dál zveřejněný. Přihlásil jsem se do diskuse a zeptal jsem se paní náměstkyně, jestli je její snahou dosáhnutí stavu, kdy mě poskytnou informace a já, protože je nebudu smět dál zveřejnit, vyzvu na sociálních sítích občany, aby si každá sám o tutéž informaci požádal, a ona bude muset stejnou informaci poslat řadě dalších žadatelů. Odpověděla mi, že neví, co mi má odpovědět. 
A jsme u toho, čeho jsem chtěl dosáhnout s piráty. Pokud jsem jediný, kdo o informaci žádá, tak mi po dlouhé době nakonec informaci poskytnou a říkají si, že pár tisíc za soudní poplatky a odměny mé advokátce zaplatí z rozpočtu. Kdyby o stejnou informaci požádalo větší množství lidí, byl by tlak na poskytnutí informace výrazně větší a jsem přesvědčený, že by úřady nakonec informace začaly poskytovat. Možná si to jen myslím.
Jaká je situace s piráty ve Zlíně netuším, dávno jsem žádného z nich neviděl. Na poslední akci, které jsem se zúčastnil, se mluvilo o resuscitaci, netuším, jestli k ní došlo, kdo piráty ve Zlíně vede, pokud vůbec někdo takový existuje. Poslední návrh, o kterém vím, byl návrh Jakuba Stacka, že by piráty měl vést některý z (jednoho členů, kteří mají vystudovanou politologii.
V případě jakýchkoli dalších otázek mě můžeš kdykoli kontaktovat, nejlépe mailem, do mailu se dívám každý den, netvrdím, že každý den stihnu odpovědět.
K nastávajícím svátkům Ti přeji zástup koledníků, veselou náladu a pohodu.
Pozdravuj piráty a pirátky, také jim přeji příjemné svátky.
Luděk