Stávající verze programu 
 
 Garantem sociálního systému musí být stát. Sociální politika státu je základním pilířem společenské stability. Úkolem státu je vytvořit pro všechny své občany podmínky, v nichž by mohli důstojně a zdravě žít.
Piráti jsou přesvědčeni, že současná ekonomika vytváří dostatek zdrojů pro kvalitní život všech. Rozvoj technologií a automatizace vede logicky k dostatku produktů při zapojení menšího podílu pracovní síly. Zvýšená produkce umožňuje zajistit základní lidské právo na důstojný život všech občanů, tedy i těch, kteří pracovat nemohou, nebo se chtějí věnovat činnosti, která není v dané době placená.
Piráti prosazují systémové změny v přístupu k řešení problematiky zaměstnanosti, její struktury a zároveň sociálních jistot. Chceme se přiblížit takovému uspořádání společnosti, ve kterém systém přerozdělování do té míry motivuje ke smysluplné práci, že ji vykonává tolik lidí, kolik je zapotřebí k vytvoření zdrojů pro všechny. Současně chceme vytvořit prostor pro rozvoj nekomerčních aktivit (viz bod svobodná kultura, volnočasové aktivity), které pracovní trh neumí ohodnotit.
	* Základní příjem. Jedním z možných komplexních řešení sociálních otázek je základní příjem. Jedná se o model přerozdělování prostředků, ve kterém každý občan, nezávisle na své ekonomické situaci či jiných podmínkách, získává rovný základní příjem zajišťující důstojný život. Základní příjem zmírňuje strach z nezaměstnanosti, z nemožnosti zajistit sobě a své rodině nejzákladnější životní potřeby. Nahradil by většinu podmíněných dávek současného sociálního systému a slev na dani z příjmu, tedy i byrokratický aparát s ním související. Základní příjem by mohl nahradit minimální mzdu, protože člověk by měl větší svobodu v rozhodování, zda a za jakých podmínek bude pracovat. Zavedení základního příjmu není jediná možnost, jak zajistit důstojný život pro všechny občany. Předpokládáme širokou celospolečenskou diskusi a schvalování dlouhodobých řešení v referendu. Výše případného základního příjmu se musí odvíjet od možností ekonomiky.
	* Důchody. Piráti vystupují proti privatizaci státního důchodového systému. Prosazujeme průběžný důchodový systém. Počítáme s tím, že by se základní příjem stal součástí důchodů. Zároveň chceme nechat na každém občanovi, jaký případný další způsob zajištění na stáří zvolí. V případě zavedení základního příjmu počítáme s přechodným obdobím. Lidé, kteří pracovali ve stávajícím systému nebo dobrovolně platili vyšší sociální pojištění budou nad základní příjem dostávat částku zohledňující prostředky odvedené do průběžného systému.
	* Sociální péče. Je úkolem státu pomoci lidem v obtížné sociální situaci. Zejména jde o zajištění potřeb občanů s postižením, nemocných, seniorů, rodin s dětmi či dětí bez rodičů a vytvoření systému sociálního bydlení. Konkrétní sociální služby stát nutně zajišťovat nemusí. Mohou být zajištěny v domácí péči, sociálními zařízeními, církvemi, charitou nebo komunitními aktivitami.


Proto je obecně stát špatný podnikatel.

To je známé heslo, které vychází z předpokladu, že stát se musí chovat jako podnikatel. Role státu je jiná. Dokud si budem hrát na firmu, tak možná firma bude prosperovat ale za jakou cenu. Nehledejme v tom nějakou socialistickou zvrhlost ale uvědomme si jakou funkci má stát. Proč tu ten stát máme. Aby ochránil zisky bank a firem nebo aby zajistil sociální smír?

Sociální pojištění by se mělo stát spíše formou daně. něco jako zdravotní "pojištění". To je v souladu s myšlenkou základního příjmu. Základ pro důstojné přežití prostě musí dostat každý, za to ručí stát. Stejně jako ručí za to, že budeme ošetřeni, když jsme nemocní, tak zajistí, že budeme mít na jídlo, bydlení a další základní věci, až budeme staří. 
S dalšími penězi ať si každý dělá, co chce. Může si spořit, kde chce, pořídit nemovitost a ze zisku z pronájmu potom mít část "důchodu", mohou se o něho starat děti, do kterých předtím investoval... Mimochodem myšlenka zajištění od dětí je velmi zajímavá.
Průběžný systém znamená, že stát na penězích nesedí, zachází s nimi jako s daněmi - na jednom místě vybere, na druhém vyplatí.

Celý problém je třeba pojmout v jednom celku a Ivošovým pojetím finančního systému. Je to i v úvodu tohoto programového bodu. nesmíme se točit v pasti současného systému, kdy se vše posuzuje přes peníze. Ekonomiku je třeba pojímat přes produkty, ne přes prachy. Předpokladem je postavit vládu bank nad našimi životy jaksi mimo hru. To je na delší povídání, ale bez toho se můžeme jít akorát tak picnout.
Prostě: technologie - růst produktivity - všeho je dost, i když pracuje míň lidí - zásadně nevadí, když roste počet důchodců, matek v domácnosti apod., jen nesmíme všechno cpát do chřtánu bankám... (analogie z roku 1929 - všeho je dost, ale raději se to nahází do moře a lidi se nechají chcípnout, než by se přišlo o zisky..) - jsme v pohodě  
A samozřejmě, že korupce apod. musí být mimo. Takový malý socialismus, ale bez diktatury proletariátu, bez korupce, poskytující svobodu volby, projevu....

Jsme na světě, abychom žili, uplatnili svůj potenciál...., ne proto, abychom počítali prachy. 

Nemáte tak zcela pravdu z několika důvodů které jste nevzal v úvahu.
1. VZP budou nahrazeny veškeré dávky včetně důchodů, resp. jejich poměrná část, zůstanou jen některé spec. dávky např. zdravotní (protože vozíčky apod.)
2. Vypláceno bude i zaměstnaným, ale formou složky platu, takže současný příjem zaměstnance se nezmění, změní se jen cena práce pro zaměstnavatele. To lze udělat např. tím, že se o VZP primárně pokrátí odvody zaměstnavatelů za zaměstnance, pokud vznikne převis je vyplacen (jako u DPH). V podstatě forma daňového zápočtu, v rozpočtu se to projeví jako výpadek příjmu, nikoliv výdaj. V podstatě forma záporné daně za práci, resp. snížení absurdně vysoké daně za práci kterou máme dnes.
3. Dávka nemusí být dost velká, aby se za ní pohodlně uživil zcela samostatný jedinec bez dodatečné podpory např. formou soc. bydlení (výdaj na bydlení je v současnosti jednou z největších výdajových položek). Pro jednotlivce bez zázemí by tu bylo soc. bydlení, rodiny i účelová společenství se o náklady dělí. Naopak by to mělo "pozitivní" vliv na stmelování rodin a komunit (spolubydlení), protože by to bylo výhodnější než jet každý na vlastní triko.
4. U nezletilých se uvažuje o nižší dávce (dvoutřetinová nebo poloviční), obecně nebo např. u druhého a dalších dětí ve společné domácnosti.
Za těchto podmínek by tu stále ještě byl v rozpočtu deficit oproti současnému stavu, ale mnohonásobně menší než jak vám vychází. Ten je pak možno financovat rozličnými způsoby, včetně např. přímé emise peněz (několik desítek miliard korun ročně by nemělo žádný vliv na inflaci - fakt).

Idaho píše:Ad. 3 Příliš vysoký VZP je problematický vzhledem k motivaci nízkopříjmových skupin plodit děti. S každým dalším dítětem jsou marginální náklady na ně čím dál nižší. S trochou nadsázky se dá říci, že se limitně blíží k nákladům na stravu. Děti by tak mohly být skutečným prostředkem obživy, což dobře není. Děti jsou naplněním života, ale člověk musí být schopný se o ně postarat primárně sám.
Viz opatření uvedené výše.

Idaho píše:Ad. 3 stát má pomáhat tam, kde je potřeba. Opět jsem to zažil v reálu, kdy lidé v krátkodobých problémech (nemoc/živelná pohroma/nějaká normální pohroma/ztráta zaměstnání) pomoc nedostanou. Podle mého není řešením VZP (problémové skupiny lidí neumí spořit na horší časy), ale spíše v podstatě nepodmíněná základní dávka, kterou může každý v průběhu svého života čerpat pouze při splnění zcela minimálních požadavků. Řekněme, že za svůj život na této dávce můžete vyčerpat 2 násobek průměrného příjmu v ekonomice v soukromém sektoru (jde o nepropočítaný odhad). Čerpat můžete např. 1/4 průměru zcela bez udání důvodu (např. pokazí se Vám lednice, chybí Vám trocha peněz, tak nepůjdete pro úvěr, ale pomůže Vám stát, který se na nic neptá nebo máte pracovní neschopnost a nemocenská je v daném měsíci opravdu nedostačující), 1/2 průměru (např. při ztrátě zaměstnání a současné absenci nároku na podporu v nezaměstnanosti a vyčerpané odstupné od zaměstnavatele, tedy při 3 měsících odstupného a většinou 5 měsících podpory až po 8. měsíci nezaměstnanosti, ale bez dalších otázek, bez řešení příležitostných příjmů atp. A podobně by se čerpání mírně zpřísňovalo při vyšším podílu čerpání, aby nedocházelo k hurá akcím, kdy všichni jednodušší lidé vyčerpají nárok ihned. Samozřejmě to neřeší nesmyslné vyčerpání pomoci, ale řeší to stav, kdy jen trochu odpovědní lidé jdou žádat o dávky a musí shánět i kvůli jednomu měsíci trvajícímu problému spoustu dokumentů a často stejně mají smůlu (nepříjemný je například příspěvek/doplatek na bydlení, kdy jsou posuzované osoby trvale přihlášené s Vámi v bytě a neřeší se přitom příliš faktický stav). Vedle tohoto by samozřejmě zůstala nějaká podoba současných dávek, ale ty by měly již dostatečně podmíněné poskytování.
Já zcela chápu váš pocit nepatřičnosti dávat někomu něco za nic, jenže ono to tak v drtivém počtu případů není. 
1. Jistého nízkého procenta jak se dříve říkalo příživníků se nikdy nezbavíte ani s použitím násilí (to se tu už "nedávno" zkoušelo a příživníci tu byli i tak), ale řada lidí kteří dnes parazitují přestane, protože v tom nebudou podporování jako dnes protože je to výhodnější než pracovat za +- stejné peníze. S VZP se pracovat (třeba i málo) vyplatí, protože to jsou peníze navíc. 
2. Je zde skutečný problém nedostatku práce placené natolik, aby se člověk uživil. Spousta práce není zaměstnavateli ani nabízena, protože se ji nevyplatí nabízet (povinné odvody + minimální mzda + náklady na agendu). Tyto pracovní příležitosti vzniknou. řada lidí např. předdůchodového věku nebo absolventi má problém najít zaměstnání, protože nejsou pro zaměstnavatele výhodní. Zaměstnavatel radši přidá práci svým kmenovým zaměstnancům, odsune výrobu do levnějších oblastí nebo koupí stroje protože je to pro něj ekonomičtější. S tím nic nenaděláte, protože svoboda trhu a jak by jste je chtěl vůbec přinutit? Budete jim platit (třeba i jen daňovou úlevou)? To vyjde levněji mechanizmus VZP (už jenom kvůli menším nákladům na s tím spojenou byrokracii).
3. Je tu spousta veřejně užitečné a potřebné práce kterou nelze snadno zaplatit penězi v ekonomickém systému, a buď je lidé dělají na své náklady nebo je stát podporuje dotacemi (kultura, sport, všechny možné rozpočtové a příspěvkové organizace a že jich máme požehnaně atd.). Díky VZP by se dala státní podpora snížit o část dotovaných mzdových nákladů. nemluvě o lidech kteří tuto práci dělají na své náklady (musí se živit jinak) a mohli by jí tedy věnovat více času (protože by nemuseli mít třeba celý úvazek ale jen poloviční, čímž by přenechali i část trhu práce jiným) např. všechny aktivity pro rozvoj mládeže (sport, skauting, umělecké školy atd.).
Tohle je velká systémová změna, která má dopad naprosto všude, a musíte tedy uvažovat i pozitivní a případné negativní dopady úplně všude. Ne se jen soustředit na procento těch co vezmou něco za nic. Můžeme se bavit o tom, zda VZP bude lidi motivovat spíše k tomuto lenošení v "bídě", nebo jim to naopak umožní dělat více toho co chtějí dělat pro sebe a ostatní bez nutnosti bát se o holé přežití. A že takových lidí máme dnes požehnaně a nejsou to jen "příživníci", naopak příživníků je z takto postižených lidí minimum a vlastně se mají často lépe než tihle lidé na spodním okraji kteří pracovat chtějí, ale nemohou.
Idaho píše:Jestli mi tu někdo vážně napíše, že peněžně se to nemusí řešit, protože se to vyřeší produktově zápočty, tak s debatou opravdu končím  V tomto je Váš program zcela srandovní. Zápočty je možné dělat i dnes přesně tak, jak předpokládá Vás program. Nedělá se to, protože je to nepraktické a nic to nepřinese. Jakmile se do systému vnesou sporné pohledávky, tak se celý rozpadne a s těmi nespornými jste stále u peněz, protože jinak než v penězích to (rozhodně ne multilaterálně) stejně nezapočtete.
Zřejmě narážíte na ideu placení státních zakázek formou daňového zápočtu. To je ale úplně jiná píseň než VZP, a navíc v daném kontextu má smysl. Financování části VZP formou snížení daně za práci není produktový zápočet.


en bych podotkl, že u státních zaměstnanců - tedy cca 0,5 - 1 milionu lidí až stát VZP platí v rámci současné mzdy. Podobné je to u důchodců kterých je cca 2,8 milionu. Také osoby na rodičovské dovolené v podstatě pobírají dávku srovnatelnou nebo vyšší než uvažovaný VZP. Pro výpočet nákladů na VZP tedy nelze pouze vzít počet obyvatel a vynásobit to výší VZP.