0:00
V roce 2008 jsem dokončila film zvaný Síta zpívá Blues. Síta zpívá
0:16
Blues obsahuje hudbu od zpěvačky z dvacátých let jménem Annette Hanshaw
0:20
a ty písničky měly být v public domain už během osmdesátých let 
0:24
ale nebyly, a to kvůli zpětnému prodlužování délky copyrightu. Když jsem film
0:29
dělala, tak jsem to věděla, ale ty písničky jsem použila i tak, protože byly esenciální.
0:37
Tehdy jsem toho o copyrightu a duševním vlastnictví moc nevěděla.
0:44
Věděla jsem, že trvání copyrightu bylo příliš dlouhé. Myslela jsem si, že zpětné prodlužování 
0:50
jeho délky bylo šílenství. Ale nikdy jsem doopravdy nezpochybňovala koncept
0:55
duševního vlastnictví. Já jsem umělec, takže to byl nejspíš jediný druh vlastnictví,
1:01
který jsem kdy měla mít. A ta představa, že můžu na něco pomyslet a
1:08
učinit to majetkem, byla opravdu opojná. V roce 2008, když 
1:15
filmoví distributoři bankrotovali, kam se jen podíváš, dolehlo na mě, že musím
1:20
vyřešit licence pro Sita zpívá Blues. A tak jsem vstoupila do kafkovského systému copyrightu,
1:26
abych toho dosáhla. Na každém kroku téhle cesty mi lidé říkali, "Víš, tenhle systém
1:33
může být otravný, ale ta stejná kafkovská noční můra chrání i tvoje
1:38
duševní vlastnictví. Takže je to otravný, ale copak nechceš, aby tvoje duševní
1:42
vlastnictví bylo chráněno?
1:43
No chtělo to hodně Kafky, abych začala celou tu záležitost zpochybňovat.
1:48
Jedna z těch věcí, kterých jsem si po pár měsících všimla, je, že držitelé práv
1:56
ve skutečnosti díky copyrightu nezískávali víc peněz. Co doopravdy
2:01
získávali byla moc potlačit umění a potlačit komunikaci, a to proto,
2:06
že vy jim můžete nabídnout peníze, ale oni si je od vás nemusí vzít.
2:12
Arbitrárně určí, kolik za dílo chtějí a nemusejí vám dát žádnou licenci.
2:18
Mohli byste jim třeba nabídnout miliony dolarů, ale když se jim nechce, 
2:21
tak nemají žádnou povinnost vám svoje dílo licencovat. Když nedostanete povolení,
2:27
tak se jim vlastně legálně podařilo zcenzurovat film. A tohle se děje pořád
2:33
dokola a žádné peníze to nevydělává. Taky jsem si uvědomila, že to nevydělává
2:39
žádné peníze umělcům. Umělci, kteří vytvořili hudbu, která byla v Sita zpívá
2:42
Blues, tu copyrightovanou hudbu, byli všichni už mrtví, ale než umřeli, tak upsali
2:47
svoje kopírovací práva společnostem, které vyráběly písničky. Dneska zbývá asi tak
2:55
pět mediálních konglomerací, které vlastní soulovou hudbu. A tato práva
3:01
se v podstatě stala abstraktními finančními nástroji, které jsou obchodovány
3:06
mezi korporacemi, takže je jedna písnička od Annette Hanshaw rozdělena na
3:12
procentíčka, a tato procentíčka jsou vlastněna několika korporacemi.
3:17
Tohle ve skutečnosti neprospívá umělcům, neprospívá to těm dílům, o která jde,
3:21
a neprospívá to ani veřejnosti. Tak jsem se musela sama sebe zeptat,
3:30
jak moc byl copyright doopravdy prospěšný pro mě. Zamyslela jsem se nad svou kariérou,
3:33
která byla většinou v komiksech, a uvědomila jsem si, že z copyrightu
3:38
žádné peníze nevydělávám. Jediné, co copyright dělal, bylo že blokoval
3:43
cirkulaci mých komiksů... což je pravděpodobně důvod, proč je většina z vás neviděla.
3:47
A když jsem začala dělat na Sita zpívá Blues, hudba od Annette Hanshaw se stala
3:54
v podstatě neznámou (neslyšenou). Jediné kopie, které
3:58
kolovaly, byly ty od sběratelů starých desek, kteří kopie sdíleli nelegálně.
4:04
Krom toho jste už nemohli písničku od Annette Hanshaw slyšet.
4:08
V tuhle chvíli bych mohla mluvit o reformě copyrightu. Mohli bychom zkrátit
4:16
délku copyrightu, mohli bychom přidat k monopolním právům zodpovědnost.
4:23
Pokud je duševní vlastnictví opravdu vlastnictví,
4:26
mohli bychom ho danit jako vlastnictví. A je spousta reformátorů copyrightu, kteří
4:31
se na problémy, jako jsou tyto, soustředí. Ale můj život je příliš krátký, abych se soustředila na legislativu,
4:38
když bych místo toho mohla dělat umění. Nejsem reformátor copyrightu.
4:43
Já ho chci zrušit. Mohli byste namítat, "když je život příliš krátký na reformu
4:48
copyrightu, není příliš krátký na zrušení copyrightu?" Co já myslím
4:52
zrušením copyrightu, je že ve svojí mysli to můžu udělat hned. A stejně tak i vy.
4:58
Jsme přenašeči informací. Informace vstupují našimi smysly,
5:05
jako našima očima a ušima, a vystupuje skrz naše výrazy, jako naše hlasy,
5:10
naše spisy, naše kresby. A všechny tyhle informace, které námi procházejí,
5:17
vytvářejí žijící fenomén zvaný kultura. Aby kultura zůstala živá, musíme
5:22
být otevření přenášení a přijímání informací. Já jsem kulturu nakreslila, jak se hýbe
5:28
po přímce, ale doopravdy je to spíš síť, třeba jako neuronová sít a my jsme neurony
5:38
ve velké mysli. V jednotlivcově mysli informace proudí z neuronu do neuronu,
5:43
a to vytváří větší jev zvaný myšlenka, a to vytváří ještě větší
5:49
jev zvaný mysl. Ve velké mysli informace proudí od člověka k člověku,
5:55
a to vytváří větší jev zvaný umění, a to vytváří ještě větší
6:00
jev zvaný kultura. Ano, existují jednotliví umělci, kteří pracuji samostatně. Já jsem
6:08
dokonce jeden z nich, pracuji samostatně. Ale umění, kteří tihle jednotliví umělci přenáší,
6:13
obsahuje všemožné informace, které nejdřív přijali od kultury.
6:21
To mohou být různé jazykové symboly, estetické odkazy všeho druhu a
6:27
tahle informace musí mezi lidmi proudit, aby XXX mohla existovat, tak jako
6:33
informace musí proudit mezi neurony, aby existovala myšlenka.
6:37
Jen tímhle prouděním umí kultura zůstat naživu a my zůstáváme napojeni
6:45
jeden an druhého. Nápady plynou dovnitř a plynou ven a po cestě se malinko
6:50
mění, a tomu se říká inovace nebo pokrok. Ale díky copyrightu, žijeme
6:59
v režimu, kde některé informace mohou vejít dovnitř, ale už nesmějí vyjít ven.
7:07
Často slýchám lidi zapojené do tvůrčího úsilí, jak se ptají, "smím tohle použít?"
7:13
Nechci se dostat do problémů. Problémy mohou zahrnovat žaloby, pokuty a dokonce vězení.
7:21
Je to ta hrozba problémů, která nám diktuje naše vlastní rozhodnutí o tom, co
7:24
vyjadřujeme. Copyright aktivuje naše interní cenzory. Interní cenzura je nepřítelem
7:32
tvořivosti, protože zabraňuje vyjádření předtím než vůbec může začít a
7:38
když se ptáte, "můžu tohle použít?" už jste možná odevzdali svoji
7:43
vnitřní autoritu právníkům, zákonodárcům a korporacím. Kdykoliv
7:51
cenzurujeme naše vyjádření, trochu se zavíráme a informace proudí trochu méně.
7:56
Čím méně informace proudí, tím víc stagnuje evoluční pokrok a 
8:02
inovace se zbržďuje. A tomuhle my říkáme kultura svolení. Když vypnete
8:10
neurony, abyste jim zabránili v přenášení signálů, říkáme tomu mozkové
8:15
trauma.
8:16
Copyright je mozkové trauma. Je to mozkové trauma v té veliké mysli a je to mozkové
8:24
trauma i v té jednotlivé mysli. Ale ta jednotlivá mysl a konkrétně moje mysl,
8:28
je něco s čím mohu něco udělat teď. Zeptala jsem se sama sebe, jestli jsem někdy
8:37
souhlasila s tím pustit kulturu svolení do svého mozku a proč souhlasím s cenzurou
8:42
a jak dalece je skutečně moje rozhodnutí, které informace pustím dovnitř a které
8:47
zase vypustím.
8:50
Odpovědí je: No, mám nějakou kontrolu. Můžu si vybrat jestli se například vystavím 
8:54
mainstreamovým mediím, můžu si do jisté míry vybrat, které informace pustím dál.
8:59
Ale abych mohla být na světě a být otevřená, tak to znamená,
9:05
že spousta informací vejde dovnitř a já si nemůžu vybrat, co příjmu,
9:10
na základě druhu copyrightu dané informace. A vlastně ty nejvíc "chráněné" obrázky
9:15
a zvuky jsou ty, které jsou nejvíc agresivně vráženy do našich hlav.
9:20
Například:
9:34
Já nenávidím vánoční hudbu, ale protože žiju ve Spojených státech a musím
9:39
dům opustit i v měsících listopadu a prosinci, nemůžu to neposlouchat
9:43
a jde to přímo do mých uší, do mého mozku a pak mi to v hlavě hraje
9:48
pořád dokola.
9:50
Tady jsou některé z těch korporací, se kterými bych se mohla dostat do problémů za to,
9:56
že vám ukážu a zazpívám ten krátký klip tady v prezentaci. Oni se mnou nekonzultovali,
10:01
když jsem byla dítě a oni mi to rvali do hlavy, takže já jsem se jich neptala na svolení,
10:05
když jsem to vložila do svojí prezentace.
10:16
Copyright je automatický a není možné se z něj odhlásit. Můžete přidat
10:23
licenci, alternativní licenci, která navrátí některá z těch svolení, která
10:28
copyright automaticky odebírá, ale za alternativní licencí se skrývá stejná
10:34
pohrůžka násilím. Navíc licence ve skutečnosti jen posilují mechanismus
10:39
copyrightu. Všichni stále musí žádat o svolení, akorát ho dostanou 
10:43
trochu častěji. A licence mají ten nešťastný efekt, že lidi motivují,
10:50
aby copyrightu věnovali ještě víc pozornosti, což dává tomu vnitřnímu cenzorovi
10:55
ještě větší autoritu. A kdo na začátku toho cenzora pustil do naší hlavy?
11:01
Ačkoliv používám svobodné licence a ocenila bych smysluplnou reformu copyrightu,
11:07
tak licence a zákony nejsou řešením. Řešením je víc a víc lidí, kteří budou
11:13
copyright prostě ignorovat. A já chci být jedním z těch lidí.
11:20
A tak jsem před několika lety vyhlásila suverenitu nad svojí hlavou.
11:24
Svoboda slova začíná doma. Cenzura a problémy stále existují mimo
11:29
moji hlavu, a tam bych taky chtěla, aby zůstaly. Nebudu špatným zákonům a
11:35
korporacím asistovat zakládáním jejich strážní věže
11:39
uvnitř mojí mysli. A už nebudu mít v oblibě odmítnuté práce kvůli stavu jejich
11:45
copyrightu. Protože nápady nejsou dobré nebo špatné podle toho, jakou
11:49
licenci na ně lidi nalepí. Chci být svobodnou ženou a svobodným umělcem,
11:57
a toho můžu dosáhnout jen ignorováním copyrightu. Ale byla jsem indoktrinována
12:03
desetiletími kultury svolení, takže pro mě ignorování copyrightu vyžaduje disciplínu a kuráž.
12:08
Například můj nový film, na kterém pracuji, seder-masochismus, je mojí osobní
12:18
výzvou, abych ignorovala copyright úplně. Na začátku to bylo obtížné
12:22
protože tak jako většina z nás
12:24
se autocenzuruji, aniž bych si toho vůbec všimla.
12:29
Slyšela jsem Armstrongovu písničku Go down Moses a moje první myšlenka byla:
12:34
„Óóó, to je super!", ale hned následovala: „To v žádným případě nemůžu použít."
12:39
Ale protože jsem trénovala, abych si těchhle momentů autocenzury všimla a vzdorovala jim,
12:44
nezahnala jsem to ze svojí mysli okamžitě, což by se bylo bývalo stalo,
12:47
kdybych to netrénovala.
12:48
A tak je výsledkem mého nezahnání téhle myšlenky z mojí mysli, tohle.
13:20
Chtělo to tedy nějakou mentální rehabilitaci, ale brzo se mi otevřel celý svět kultury
13:26
a já mohla tvořit svobodně. Nejsem si jistá, jestli jsem na ten úkol doopravdy připravená,
13:31
protože, jak říkám, jsem zmrzačená desetiletími indoktrinací kulturou svolení,
13:36
ale malé skutky ignorování copyrightu znamenají opravdu hodně. Mohlo by vás zajímat,
13:43
co udělám s tímhle filmem, až bude hotový. No nejdřív ho budu muset dokončit,
13:45
a to pravděpodobně zabere ještě dva roky. Takže dva už mám za sebou,
13:49
dva ještě budu pracovat, a pak vydám legální verzi svého filmu, ve které
13:55
bude všechen copyrightovaný materiál vystřižen a nahrazen komentářem režiséra,
14:00
a tahle verze nebude stát za nic.
14:02
Chápete, bude to očividně a beznadějně degradováno copyrightovou
14:07
cenzurou. Ale ty nevyhnutelné nepoškozené kopie, které budou v oběhu nelegálně
14:13
na sdílecích webech, budou očividně mnohem lepší, a to, jak doufám,
14:20
bude lidi motivovat aby se do kultury zapojili mimo hranice vymezené copyrightem,
14:24
protože venku je překrásný svět kultury a může být i uvnitř vaší mysli.
14:29
Když budeme ignorovat copyright, můžeme naše kolektivní mozkové trauma uzdravit.
14:33
Doufám, že se ke mně přidáte ve tvorbě umění a ne zákonů, a s tímhle poselstvím vás
14:39
opustím u scény ze seder-masochismu. Tohle bude poslední scéna celého filmu,
14:43
první kterou jsem animovala, a kde to začalo s jednoduchým aktem ignorování copyrightu.